Nulová zůstatková cena - ano či ne?

10.04.2019 19:33

Během semináře o majetku v Praze 8. 4. 2019 jsem byl upozorněn, že zřizovatelé často vyžadují, aby používaný majetek měl nenulovou zůstatkovou cenu. Jak mne upozornila jedna účastnice, opírají se při tom o ustanovení bodu 6.1. ČÚS 708, které zní:

Dlouhodobý majetek, včetně jeho technického zhodnocení, se odpisuje v průběhu jeho používání na základě odpisového plánu, a to po celou dobu jeho používání.

Zasvěcený komentář k tomuto problému najdeme v publikaci Ing. Nejezchleba Účetnictví školské příspěvkové organizace, a to v kapitole 4.5 Analýza vybraných ustanovení ČÚS 708:

S otázkou určování zbytkové hodnoty se nám znovu objevil problém (z mého pohledu naprosto umělý) týkající se diskuse, zda používaný, v účetnictví evidovaný dlouhodobý majetek, může nebo nemůže mít nulovou zůstatkovou hodnotu. Situace je o to hrozivější, že se objevují názory, že zůstatková hodnota ve výši 1 kč je v pořádku, nula by byla ale špatně....

Problémem je, že zastánci povinnosti nenulové zůstatkové hodnoty najdou oporu v bodu 6.1. ČÚS 708.

Dále problém popisuje a uzavírá (na straně 79):

Přes všechny argumenty uvedené výše ale musím upozornit, že ČÚS 708 stále obsahuje požadavek na "odpisování po celou dobu používání" - tedy souhlasím s tím, že mít nulovou zůstatkovou hodnotu (či spíše takové nastavení, které způsobí, že v určitém období používání neodepíši ani korunu) je jeho porušením. Toto ustanovení ČÚS považuji za chybné.

V dalším textu autor hovoří o technikách vedoucích k nenulové zůstatkové ceně, mezi které patří "natahování" doby odpisování.

 

Když to shrnu, tak Ing. Nejezchleb z ustanovení 6.1. ČÚS 708 vyvozuje zákaz nulové zůstatkové ceny, který ale považuje za nesmyslný.

V praxi se setkáváme se třemi možnostmi. Někteří zřizovatelé jednoznačně vyžadují nenulovou zůstatkovou cenu, jiní nulovou zůstatkovou cenu tolerují za předpokladu, že se týká pouze omezeného množství majetku (např. MŠMT toleruje nulovou zůstatkovou cenu u méně než 20% položek majetku v rámci jedné odpisové skupiny). A konečně nemálo zřizovatelů k uvedenému problému nedává vůbec žádnou direktivu.

Někdy se dokonce setkáváme s extrémním přístupem spočívajícím v tom, že účetně odepsaný majetek se vyřadí bez ohledu na skutečný stav. To považuji za nepřijatelné a v jednoznačném rozporu s kritérii "3E".

Osobně bych tu nešťastnou formulaci ve zmíněném standardu interpretoval tak, že její tvůrci spíše chtěli zdůraznit povinnost nepřerušovat účetní odpisování majetku, než že by jejich cílem bylo "zakázat" nulovou zůstatkovou cenu používaného majetku. Kdyby se totiž uplatnil doslovný výklad zmíněného ustanovení, tak by to také znamenalo, že by v praxi nebylo možné stanovit zbytkovou hodnotu majetku, protože její uplatnění by způsobilo zastavení odpisování. Takže bych se spíše přimlouval za restriktivní (zužující) výklad tohoto ustanovení. Ale chci zdůraznit, že v konkrétním případě je vždy rozhodující postoj zřizovatele.