Nejen o veřejných zakázkách ....

Zdroj: Týdeník Rozhlas Číslo 47 / 2010 

Pavel Kohout, ekonom

Večeře s NERVem

Již od září pracuji jako člen Národní ekonomické rady vlády. Jsem koordinátorem pracovní skupiny pro veřejné zakázky a členem skupiny pro důchodovou reformu. Možná by čtenáře zajímaly některé detaily, které se běžně nepublikují.
Na začátek jedna trivialita. Zasedací místnost Úřadu vlády sice trochu připomíná luxusní restauraci, ale nabídka vázne. Host dostane kávu nebo čaj a jednu minerálku. Pak jsou k dispozici nějaké oříšky v počtu asi pět na osobu. Dále fidorky (jedna na tři osoby), miňonky (jeden kousek na osobu), a když je dobrá konstelace hvězd, podávají se dokonce plátky ananasu.
Když se sejdou dvě jednání za sebou, stává se, že člověk stráví na Úřadu vlády třeba pět hodin. Tedy celý večer bez večeře. To je důkaz, že úsporná opatření skutečně probíhají. Za Topolánka se bezostyšně podával sýr, salám, pečivo, dokonce džus a coca-cola. S tím je teď utrum. Mimochodem, zmínil jsem se už, že práce pro NERV je bezplatná? Odměnou má být dobrý pocit za službu vlasti a profesní obohacení.
Pokud jde o druhý bod, ten skutečně stojí za to. Normální člověk má možná pocit, že v našem státě leccos není v pořádku. Jako koordinátor komise pro korupci a veřejné zakázky vím o něco více než normální člověk. Co vím, mě nenaplňuje zrovna radostí. Nejsem nadšen. Neskáču radostí do výšky, abych tak řekl.
Systém veřejných zakázek je postaven tak, že umožňuje obrovskou míru neefektivnosti. Začíná to u pravomoci rozhodovat o samotném vzniku těchto zakázek. Myslíte, že o miliardových zakázkách rozhodují experti? Kdepak. Členem týmu pro dopravní „superkoncepci“ není ani jeden architekt specializovaný na urbanismus. Dále: zadavatel má naprosto volné ruce, aby mohl specifikovat takzvaná kvalifikační kritéria pro soutěžící. Tak lze na základě naprosto nepodstatných podmínek předem vybrat vítěze. Veřejná soutěž má pak charakter praní špinavých peněz. Korupci tohoto typu nelze stíhat policejně, neboť vše se odehraje podle zákona.
Dále jsou tu ceny. Vezměme si jako příklad nedávno otevřený pražský dálniční okruh. Ve veřejné soutěži podalo své nabídky sedm uchazečů. Soutěžící formulovali své cenové nabídky u jednotlivých položek a v celkovém součtu. Pro zajímavost, u položky „výkopové práce na silničním podkladě v materiálu třídy A“ se cenové nabídky pohybovaly od 105,70 do 383,77 Kč za metr krychlový. U položky „posílení komorových nástaveb, ocel třídy 10505“ se sešly nabídky od 13 570,76 do 36 489,78 Kč za tunu.
Proč tak široké rozpětí? Protože zákon o veřejných zakázkách umožňuje provádět libovolné křížové dotace napříč položkami u velkých zakázek. Křížové dotace jsou ovšem v příkrém rozporu s průhledností nákladů. Proč se stavební firmy snaží zamlžit průhlednost cen? Hádejte, můžete jednou.
Další věc. Existuje ekonomická teorie aukcí, která je velmi propracovaná a matematicky exaktně podložená. Aplikace vhodného mechanismu by mohla srazit náklady na veřejné zakázky o dvě až sedmnáct procent (podle různých odhadů.) Jedno procento přitom znamená šest miliard. To je již makroekonomicky zajímavá částka. Zákon o veřejných zakázkách přitom aukce nevyžaduje.
Podotýkám, že nevím, jak velké procento zbytečných nákladů připadá na korupci a jaké na pouhou neefektivitu. V každém případě pevně věřím, že je možné, aby doporučení NERVu ušetřila státu řádově desítky miliard korun rok co rok.
Pokud se tak stane, pozvu spolupracovníky na bohatou večeři, tentokrát do opravdu dobrého podniku. Na vlastní náklady. Od státu nežádám ničeho než dobrého hospodaření.