Důchodci a produkty spoření na stáří

Důchodci, kteří pracovali v příspěvkové organizaci při prvém odchodu do důchodu (starobního nebo invalidního pro invaliditu třetího stupně) jsou podle rozpočtových pravidel při poskytování příspěvků a plnění z fondu kulturních a sociálních potřeb postaveni na roveň zaměstnancům v pracovním poměru. Jinými slovy, není možné důchodce vyloučit z poskytování benefitů, které jsou přiznány vnitřním předpisem, anebo jsou sjednány v rámci kolektivní smlouvy.

Podle nových pravidel ale musí příspěvková organizace použít 50 % z rozpočtovaného základního přídělu k 1. 1. rozpočtového roku na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob. Rozpočtová pravidla (zákon č. 250/2000 Sb. a zákon č. 218/2000 Sb.) ale vůbec nedefinují, co se rozumí zmíněnými produkty. 

Podle § 15a zákona o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.) se pro účely daní z příjmů rozumí produktem spoření na stáří: 

a) penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem,

b) doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,

c) penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění,

d) soukromé životní pojištění,

e) dlouhodobý investiční produkt.

Pro účely hospodaření s fondem kulturních a sociálních potřeb takové vymezení bohužel chybí. Ministerstvo financí přesto (patrně s ohledem na "výkladovou nouzi") ve své metodice k FKSP uplatňuje uvedenou daňovou definici těchto produktů. Současně ale zastává názor, že zmíněných 50 % rozpočtovaného základního přídělu je možné použít jen na uvedené penzijní produkty zaměstnanců v pracovním poměru a nikoliv důchodců. Podle mého názoru to nemá jednoznačnou oporu v rozpočtových pravidlech, ale je velmi pravděpodobné, že kontrolní orgány se tímto názorem budou řídit. S ohledem na uvedené nezbývá než doporučit, aby příspěvky na spoření na stáří byly důchodcům poskytovány z tzv. volné části fondu.